Beuronské umění a umění Art deca v Rozdělově

Beuronské umění bylo jedním z plodů touhy po plném klášterním životě v duchu řehole sv. Benedikta. Ta přivedla některé věřící muže kolem poloviny 19. století k římské bazilice sv. Pavla za hradbami, kde byl benediktinský klášter, aby zde žili podle řeholních pravidel. Odtud se po čase vrátili do Francie a Německa a v roce 1863 přicházejí do bývalého kláštera augustiniánů kanovníků sv. Martina v Beuronu, kde založili komunitu, která se rychle rozrůstá. Zde pěstovali slavnostní liturgii se zpěvem gregoriánského chorálu, zabývali se filologickým studiem starých církevních spisů a studovali výtvarné umění, tehdy vzniká Beuronská umělecká škola, jejímž zakladatelem byl Desiderius Lenz († 1928) a P. Gabriel Wüner († 1892).

 

 

Významným střediskem beuronského umění se stala i Praha, neboť v době církevního útlaku za německého kancléře Bismarcka museli benediktini odejít a na pozvání kardinála Bedřicha Schwarzenberga přicházejí posléze v roce 1880 do pražských Emauz. Dalším výtvarným centrem v Praze se stalo opatství benediktinek u sv. Gabriela na Smíchově (základní kámen 1888), kde se začalo vyučovat malbě v roce 1896. Beuronský styl je ve výrazu, harmonický, mystický, hieratický a svým obsahem nadčasový.

Vraťme se však konečně k výmalbě rozdělovského chrámu, která je dílem malíře Beuronské umělecké školy a řeholníka benediktinského kláštera v pražských Emauzích Antonína Vrbíka (*1870, † 1939). Jeho nejvýznamnější prací je nedávno pietně obnovený kostel Svaté Rodiny v klášteře boromejek v Řepích, kde pracoval v letech 1933 –1934.

 

Rozdělovský kostel vyzdobil Antonín Vrbík v roce 1937. Rozdělov nezapře benediktinský patronát i v tom, že hlavním motivem je benediktinský kříž, který rozpoznáme nejen na stropě, ale i na modré „obloze“ kněžiště. Antonín Vrbík pracoval v našem kostele dva roky před svým odchodem na věčnost. Zajímavé je, jak se zde klasický beuronský sloh proměňuje v Art deco. V intencích beuronského umění však ještě namaloval A. Vrbík obraz Piety (1937), který je zavěšen vlevo od vchodu do sakristie. Právě zde nalezneme podobnost s kostelem v Řepích – konkrétně s trůnícím Kristem nad vítězným obloukem.



A tak můžeme rozdělovský kostel přiřadit mezi jedinečné příklady církevní dekorativní malby v Čechách. Dominanta chrámu, hlavní oltář se sochařskou výzdobou rakouského řezbáře Stuflesera, který byl zhotoven dříve, má přece jen volnější vztah k malířské výzdobě kostela - dílu Antonína Vrbíka, který usiloval při malbě o to, aby i v detailu stěny bylo oslaveno Stvoření, aby ve všem byl oslaven Bůh … Ut in omnibus glorificetur Deus …(Řehole sv. Benedikta 57,9).