Arcibiskup František Kordač u vzniku Československého státu (1918)

Aktualizováno Středa, 28 Říjen 2020 14:06 Napsal uživatel Administrator Středa, 28 Říjen 2020 09:33

S DNEŠNÍM SVÁTKEM vzniku samostatného Československa si v Rozdělově připomínáme také světlou památku zakladatele a stavebníka našeho kostela pražského arcibiskupa Františka Kordače. On se stal na počátku nového státu poslancem Revolučního národního shromáždění, které bylo ustanoveno 14. listopadu 1918. Na jeho prvním slavnostním zasedáním byl zvolen prezidentem republiky Tomáš Garrigue Masaryk a byla jmenována vláda, v jejímž čele stanul Karel Kramář. V následujících měsících přijal tento zákonodárný sbor klíčové zákony související se vznikem samostatného státu a v závěru svého funkčního období došlo i k přijetí ústavy ČSR. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena parlamentními volbami v roce 1920.

Arcibiskup František Xaver Kordač (* 1852, † 1934) reprezentuje přední osobnost katolické církve v Čechách. Kvůli jeho nekompromisnímu a zásadnímu stanovisku vůči Jednotě katolického duchovenstva, která v roce 1918 iniciovala vnitrocírkevní reformní hnutí, vystoupilo proti němu mnoho hlasitých protivníků. Ale byl to František Kordač, který nakonec situaci v katolické církvi u nás stabilizoval. Možnost reformy církve viděl nikoliv ve změnách disciplinárních, jako třeba ve zrušení celibátu kněží, po kterém se tehdy volalo. Měl představu o obrodě, která spočívala zejména v přeměně vzdělávání a výchově kněží, v důrazu na rozvoj církevního školství vůbec. A tuto svou ideu prosazoval i prakticky, jak o tom svědčí nejen rozsáhlá přestavba arcibiskupského gymnázia v Praze–Bubenči, ale i monumentální areál pražského semináře v Dejvicích, který vznikal současně s rozdělovským kostelem. Bylo to v nelehké době, kdy vypukla tzv. Marmaggiho aféra spojená s odjezdem nuncia do Říma, a to na protest proti oslavám Jana Husa. Je zřejmé, že především František Kordač se snažil poměry s Římem urovnat, a tak v roce 1928 přijíždí do Prahy nový nuncius Pietro Ciriaci. Postupně se však ve vztahu stárnoucího Františka Kordače a Svatého stolce začaly projevovat trhliny, a to i kvůli hodnocením Kordačova vedení církve, která zasílal nuncius Ciriaci do Vatikánu. Římská kurie časem dospěla k názoru, že je na místě, a to přes nesporné zásluhy Kordačovy, provést na pražském arcibiskupském stolci obměnu. V létě 1931 byl František Kordač vyzván k rezignaci, které nakonec vyhověl. Rozdělovští věřící mu byli skutečně vděčni, při jeho pohřbu dne 30. dubna 1934 stáli poblíž rakve horníci z Rozdělova v uniformách a s hořícími kahany. I takto projevovali úctu a poslední dík stavebníku svého kostela.

Snímek Dr. Františka Kordače na tablu Revolučního národního shromáždění z listopadu 1918, na pražského arcibiskupa byl vysvěcen necelý rok poté – 26. 10. 1919.

ROZDĚLOV – KE KOŘENŮM, KAPLIČKA.

Aktualizováno Pátek, 23 Říjen 2020 09:01 Napsal uživatel Administrator Pátek, 23 Říjen 2020 08:46

Když se podíváme na mapu Kladna a okolí ze začátku 19. století, vidíme nevelké město uprostřed lesů, město, které teprve čeká bouřlivý rozmach spojený s objevem uhlí a vznikem železáren. Za založení Rozdělova  a Štěpánova, dvou osad u Kladna, jsme vděčni břevnovsko–broumovskému opatu Štěpánu Rautenstrauchovi OSB (1773–1785). Ten v roce 1783 pozval k poplužnímu Novému dvoru, který se nalézal u křižovatky cest do Smečna a Rakovníka, své osadníky z Broumovska. A slíbil jim, že po přesídlení je odmění tím, že mezi ně rozdělí pozemky. Z tohoto „rozdělování“ byl odvozen i název nové vsi – Rozdělov. Na starých mapách tvoří obec podlouhlá náves s hospodářskými usedlostmi a radnicí; uprostřed návsi vyrostla v roce 1802 malá kaple zasvěcená sv. Mikuláši, podle tradice se zde konaly poutě o slavnosti Nejsvětější Trojice. Na bohoslužby však chodili Rozdělovští až do kostela Nanebevzetí Panny Marie na kladenský rynek. Dynamický rozvoj Kladna samozřejmě ovlivnil i zástavbu Rozdělova, který se rozšiřoval především podél hlavní komunikace (dnešní Doberské ulice). Během let se Rozdělov – zemědělská obec na kraji lesů – postupně stává bydlištěm hlavně horníků. Do Rozdělova se stěhuje mnoho horníků, zvláště z Příbramska. A zatímco na návsi můžeme dodnes zachytit stavení, která odpovídají potřebám tradičního polního hospodaření, horníci si stavějí nízké domky s malým dvorkem, tento druh zástavby v obci převládl.

BYLO, NEBYLO. Fotografická koláž z žehnání rozdělovské kapličky z 13. 10. 1991, † P. Jaroslav Ptáček a † P. Jaroslav Baštář. O opravu kaple se zasadil hudební skladatel a Rozdělovák Antonín Votava (†2009), promluvil Josef Fousek a Antonín Strnad (†2008).

Na mapě zástavba rozdělovské návsi kolem roku 1840, jen nedaleko od ní probíhala trať koněspřežky

ZE SVÝCH RUKOU VYTVOŘIT TRŮN

Aktualizováno Neděle, 18 Říjen 2020 13:40 Napsal uživatel P. Jaroslav Kučera Neděle, 18 Říjen 2020 13:14

Ke způsobu přijímání Eucharistie v době pandemie

Bratři a sestry, současná doba nás tiskne a do každodenního života z víry přináší různá omezení, která směřují k tomu, abychom se i my snažili alespoň částečně eliminovat šíření nákazy a chránit ty, kteří jsou mezi námi ve farnosti zvláště zranitelní – a těch, jak víme, je přece jen ve farnosti mnoho.

Proto mnozí diecézní biskupové dali svým věřícím doporučení, či přímo vydali rozhodnutí o tom, že v době epidemie covid-19 má být Eucharistie přijímána na ruku – což je obecně v církvi latinského obřadu jedna z legitimních možností. Důvod je jasný – nákaza se šíří kapénkovou infekcí, nejvíce tedy ze sliznic úst a nosu při dýchání, kašlání a kýchání – a proto podávání do otevřených úst znamená vyšší riziko přenosu infekce rukama podávajícího na druhého než podávání na ruku.

Přijímání Eucharistie na ruku má ovšem svoji ušlechtilou formu, o kterou je třeba dbát a která se odvozuje ještě z antické praxe. Mnohým lidem je málo známa a i v naší farnosti máme v této oblasti rezervy, jak ukazuje praxe. Nejde jen o estetiku nebo vlastní „techniku“ přijetí Těla Páně, ale především o vtělený duchovní postoj věřících.

Celý text ke stažení zde

Kdo nezná Bibli, nezná Krista...

Aktualizováno Čtvrtek, 01 Říjen 2020 13:57 Napsal uživatel Administrator Čtvrtek, 01 Říjen 2020 11:56

Za „velkého učitele a otce církve, který položil bibli do středu svého života“ označil papež František v apoštolském listě svatého Jeronýma († 420), jehož velké výročí smrti si letos připomínáme. Svatý Jeroným církvi zanechal „oddanost Písmu svatému, živoucí a citlivou lásku k psanému Božímu slovu,“ říká Svatý otec v tomto novém apoštolském listě, který vychází k příležitosti 1600 let od smrti svatého Jeronýma.

V Rozdělovském kostele měl o památce sv. Jeronýma k významu tohoto teologa pro církev promluvu biblista Josef Hřebík, text jeho homilie ke stažení zde...