Arcibiskup František Kordač u vzniku Československého státu (1918)

Aktualizováno Středa, 28 Říjen 2020 14:06 Napsal uživatel Administrator Středa, 28 Říjen 2020 09:33

S DNEŠNÍM SVÁTKEM vzniku samostatného Československa si v Rozdělově připomínáme také světlou památku zakladatele a stavebníka našeho kostela pražského arcibiskupa Františka Kordače. On se stal na počátku nového státu poslancem Revolučního národního shromáždění, které bylo ustanoveno 14. listopadu 1918. Na jeho prvním slavnostním zasedáním byl zvolen prezidentem republiky Tomáš Garrigue Masaryk a byla jmenována vláda, v jejímž čele stanul Karel Kramář. V následujících měsících přijal tento zákonodárný sbor klíčové zákony související se vznikem samostatného státu a v závěru svého funkčního období došlo i k přijetí ústavy ČSR. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena parlamentními volbami v roce 1920.

Arcibiskup František Xaver Kordač (* 1852, † 1934) reprezentuje přední osobnost katolické církve v Čechách. Kvůli jeho nekompromisnímu a zásadnímu stanovisku vůči Jednotě katolického duchovenstva, která v roce 1918 iniciovala vnitrocírkevní reformní hnutí, vystoupilo proti němu mnoho hlasitých protivníků. Ale byl to František Kordač, který nakonec situaci v katolické církvi u nás stabilizoval. Možnost reformy církve viděl nikoliv ve změnách disciplinárních, jako třeba ve zrušení celibátu kněží, po kterém se tehdy volalo. Měl představu o obrodě, která spočívala zejména v přeměně vzdělávání a výchově kněží, v důrazu na rozvoj církevního školství vůbec. A tuto svou ideu prosazoval i prakticky, jak o tom svědčí nejen rozsáhlá přestavba arcibiskupského gymnázia v Praze–Bubenči, ale i monumentální areál pražského semináře v Dejvicích, který vznikal současně s rozdělovským kostelem. Bylo to v nelehké době, kdy vypukla tzv. Marmaggiho aféra spojená s odjezdem nuncia do Říma, a to na protest proti oslavám Jana Husa. Je zřejmé, že především František Kordač se snažil poměry s Římem urovnat, a tak v roce 1928 přijíždí do Prahy nový nuncius Pietro Ciriaci. Postupně se však ve vztahu stárnoucího Františka Kordače a Svatého stolce začaly projevovat trhliny, a to i kvůli hodnocením Kordačova vedení církve, která zasílal nuncius Ciriaci do Vatikánu. Římská kurie časem dospěla k názoru, že je na místě, a to přes nesporné zásluhy Kordačovy, provést na pražském arcibiskupském stolci obměnu. V létě 1931 byl František Kordač vyzván k rezignaci, které nakonec vyhověl. Rozdělovští věřící mu byli skutečně vděčni, při jeho pohřbu dne 30. dubna 1934 stáli poblíž rakve horníci z Rozdělova v uniformách a s hořícími kahany. I takto projevovali úctu a poslední dík stavebníku svého kostela.

Snímek Dr. Františka Kordače na tablu Revolučního národního shromáždění z listopadu 1918, na pražského arcibiskupa byl vysvěcen necelý rok poté – 26. 10. 1919.

Výzva předsedy ČBK k dodržování aktuálních vládních nařízení

Aktualizováno Středa, 28 Říjen 2020 06:40 Napsal uživatel P. Jaroslav Kučera Středa, 28 Říjen 2020 06:38

Drazí kněží a jáhnové, řeholnice a řeholníci, bratři a sestry v Kristu,

v posledních dnech se šíří názor, že omezení daná vládními nařízeními se nevztahují na bohoslužby, protože účast na bohoslužbě je výkon ústavou zaručeného práva podle listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky.

Právní názory na tuto věc mohou být a jsou různé. Rozhodující by bylo vyjádření Ústavního soudu. Na plenárním zasedání ČBK konaném ve dnech 19. – 21. října 2020 na Svatém Hostýně jsme konstatovali v duchu vládních nařízení, že v současné době není bohužel možné se účastnit Eucharistie coby veřejné bohoslužby, tak jako za normálních okolností. Toto rozhodnutí bylo biskupy přijato kompetentně, se vší vahou hlasu pastýřů, kteří nesou odpovědnost za Boží lid. Při přijímání tohoto vládního opatření jsme jasně viděli úmysl zákonodárce, kterým je zamezit dalšímu šíření nemoci COVID-19 dočasným, avšak poměrně razantním omezením kontaktů mezi lidmi. I kdybychom přesto měli právo se scházet na bohoslužbách, není nutné toto právo využívat, neboť bychom jako křesťané měli být v této situaci především solidární, ohleduplní a měli bychom jít příkladem. Prosím, dodržujme tedy příslušná omezení.

Druhý vatikánský koncil pojednává v dokumentu Sacrosanctum concilium o různých podobách Kristovy přítomnosti v církvi. Vrcholem je bezesporu slavení Eucharistie, ale jsou i jiné způsoby, jak se s Pánem setkat: v Písmu, v modlitbě a slavení v rodinném kruhu a podobně. Prosím, dejme příklad celé společnosti tím, že s ní poneseme „tíhu dne i horko“ současné situace. Buďme ohleduplní a vždy připraveni pomoci. Nezapomínejme na modlitbu stejně jako na dobré skutky. Znovu si připomeňme, že modlitba růžence je mocným duchovním prostředkem, který je vždy k dispozici. Využívejme jej zvláště v situaci omezených možností účastnit se bohoslužby. Sjednotit se můžeme při modlitbě na tento úmysl každý večer ve 20.00, ať sami či společně v rodinách. Další možností je modlitba liturgie hodin nebo duchovní četba Písma svatého.

Upozorňujeme na zvláštní papežské rozhodnutí ohledně mimořádných možností získávat odpustky pro zemřelé v měsíci listopadu, které je přílohou této výzvy.

Pán Vás provázej svým požehnáním a ochranou!

Za Českou biskupskou konferenci Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, předseda

Olomouc, 27. října 2020

Před námi jsou Dušičky ...

Aktualizováno Pondělí, 26 Říjen 2020 09:19 Napsal uživatel P. Jaroslav Kučera Pondělí, 26 Říjen 2020 09:15

Bratři a sestry, přátelé...máme před sebou konec podzimu, úroda z našich zahrádek už je zpracovaná a uložená ve spíži a sklepu. Na zem padá pestře zabarvené listí. Blíží se období, kdy přicházíme na hřbitovy za našimi drahými zesnulými. Upravíme a vyzdobíme hrob a naše vzpomínky v tu chvíli zalétnou za těmi, které jsme měli rádi, a oni měli rádi nás, prožili jsme společně kus svého života. K návštěvě hřbitova a úpravě hrobu nás nevede jen ono „musíme to tam dát do pořádku“, ale vděčnost. Vděčnost za jejich život a také za to, co jsme skrze ně obdrželi. Snažili se nám předat kus své zkušenosti s životem a trochu i té životní moudrosti. Vyjádření naší vděčnosti bývá někdy opožděné, ale i tak je vděčnost na místě. Adresátem naší vděčnosti a našich modliteb je dobrý Bůh. Modlitby mají zalétnout až na věčnost. A ona šťastná věčnost pro každého z nás začíná už dnes. Letos se mnozí na hřbitov nevypravíte, to ale neznamená, že zapomeneme. Naše modlitba je pro zemřelé důležitá. Sepněme své ruce k modlitbě a třeba při televizním přenosu mše svaté na Památku věrných zemřelých, ať náš niterný zrak nezůstane jen u obrazovky, ale vzhlédne k dobrému Bohu, který touží dát spásu každému.

Váš P. Jaroslav Kučera

Všemohoucí, věčný Bože, Pane živých i mrtvých,

Ty znáš své vyvolené

a nade všemi se slitováváš;

proto se k tobě modlíme

a voláme na pomoc všechny svaté:

Smiluj se nade všemi, na které vzpomínáme,

nad živými i mrtvými.

Odpusť jim všechno, čím se provinili,

a zachovej je ve své lásce.

Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Odpočinutí věčné dej jim, Pane,

a světlo věčné ať jim svítí.

ROZDĚLOV – KE KOŘENŮM, KAPLIČKA.

Aktualizováno Pátek, 23 Říjen 2020 09:01 Napsal uživatel Administrator Pátek, 23 Říjen 2020 08:46

Když se podíváme na mapu Kladna a okolí ze začátku 19. století, vidíme nevelké město uprostřed lesů, město, které teprve čeká bouřlivý rozmach spojený s objevem uhlí a vznikem železáren. Za založení Rozdělova  a Štěpánova, dvou osad u Kladna, jsme vděčni břevnovsko–broumovskému opatu Štěpánu Rautenstrauchovi OSB (1773–1785). Ten v roce 1783 pozval k poplužnímu Novému dvoru, který se nalézal u křižovatky cest do Smečna a Rakovníka, své osadníky z Broumovska. A slíbil jim, že po přesídlení je odmění tím, že mezi ně rozdělí pozemky. Z tohoto „rozdělování“ byl odvozen i název nové vsi – Rozdělov. Na starých mapách tvoří obec podlouhlá náves s hospodářskými usedlostmi a radnicí; uprostřed návsi vyrostla v roce 1802 malá kaple zasvěcená sv. Mikuláši, podle tradice se zde konaly poutě o slavnosti Nejsvětější Trojice. Na bohoslužby však chodili Rozdělovští až do kostela Nanebevzetí Panny Marie na kladenský rynek. Dynamický rozvoj Kladna samozřejmě ovlivnil i zástavbu Rozdělova, který se rozšiřoval především podél hlavní komunikace (dnešní Doberské ulice). Během let se Rozdělov – zemědělská obec na kraji lesů – postupně stává bydlištěm hlavně horníků. Do Rozdělova se stěhuje mnoho horníků, zvláště z Příbramska. A zatímco na návsi můžeme dodnes zachytit stavení, která odpovídají potřebám tradičního polního hospodaření, horníci si stavějí nízké domky s malým dvorkem, tento druh zástavby v obci převládl.

BYLO, NEBYLO. Fotografická koláž z žehnání rozdělovské kapličky z 13. 10. 1991, † P. Jaroslav Ptáček a † P. Jaroslav Baštář. O opravu kaple se zasadil hudební skladatel a Rozdělovák Antonín Votava (†2009), promluvil Josef Fousek a Antonín Strnad (†2008).

Na mapě zástavba rozdělovské návsi kolem roku 1840, jen nedaleko od ní probíhala trať koněspřežky