Svatý Otec – František

Doporučujeme

 

Arcibiskup Dominik kardinál Duka OP

Fotogalerie farnosti

rajce.net | místo pro vaše fotografie

Vikariátní pouť v Tuřanech u Slaného – 11. srpna 2012

Plakátek umístěn v předsálí rozdělovského kostela zval s předstihem na vikariátní pouť do Tuřan u Slaného, kde se konala mše svatá u příležitosti slavnosti Panny Marie Nanebevzaté. Malebná vesnička, jejímž srdcem je na mírném návrší skvící se poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie přivítala procesí poutníků, tak jak tomu bylo v dobách minulých. Zesnuvší pamětníci pochováni na hřbitově v těsné blízkosti kostelíka a barokní zvonice by jistě vypověděli svá vděčná svědectví. Mariánská pobožnost a možnost svátosti smíření předcházela mši svaté, která proběhla vzhledem k prázdninovému času za slušné účasti věřících. Po úvodním znamení kříže srdečně přivítal hlavního celebranta, okrskového vikáře P. Jaroslava Kučeru slánský farář Mgr. Pavel Táborský, který společně s P. Jaroslavem Ptáčkem O.Cr. a administrátorem farnosti Nové Strašecí - P. Mgr. Mariuszem Walczakem koncelebroval slavnostní bohoslužbu. V evangeliu (Lk 1,39-56), jenž od ambonu přednesl rozdělovský jáhen Mgr. Jarmil Klanc jsme otevírali sluch slovům chvalozpěvu „Magnificat“, na jehož obsah poté volně navázal ve své homilii P. Jaroslav Kučera. Panna Maria, služebnice Páně, přijala vtělené Slovo a stala se tak Jeho snoubenkou a matkou. Maria nás svým vzorem pozemského života přivádí k živé spolupráci, k dialogu s Bohem. K hlubší účasti i k prohloubení duchovního prožitku zvala přítomnost krásné gotické sochy Tuřanské Madony, jež z hlavního oltáře shlíží laskavým pohledem na shromážděný Boží lid. Povzbuzeni Božím slovem a posilněni přijetím svátosti oltářní vykročili jsme s odhodláním vstříc našemu pozemskému počínání. Kéž nás Panna Maria, Královna nanebevzatá provází svou mocnou přímluvou.

Další snímky z putování Jiřího Horského zde

Poutní místo v Tuřanech – Zatímco do Družce přicházejí poutníci již kolem poloviny 17. století, druhé mariánské poutní místo v kraji - Tuřany u Slaného - získává ohlas až po odvrácení tureckého nebezpečí na sklonku 17. století. Jeho vznik souvisí s pohnutými osudy Slánska doby pobělohorské. Václav Beneš Třebízský působivě zpracoval pověst (1881) o osudu konvertity Odolena Pětipeského, který po nuceném odchodu ze země a následném zjištění hrůz, které způsobili Švédové na Slánsku, se obrátil a vydal se bojovat s Turky. Později byl uvržen do vězení, kde jej spoluvězeň starý Podpěra zapřísahá, aby se utekl k Panně Marii Tuřanské. Pro Slánsko to však znamenalo víc než návrat konvertity. Událo se tak potřebné smíření s pobělohorskou minulostí slánského kraje, které mohla uskutečnit jen Matka nebes. A tak, jestliže smečenský děkan ještě v roce 1677 nenalézá na území smečenském žádné zázračné sochy, již v roce 1700 děkan Mayerhoffer sděluje, že k soše Panny Marie v kostele tuřanském jest obzvláštní pobožnost a sběh lidí již zakořeněný o všech svátcích Panny Marie, i bývají tam služby Boží za velikého účastenství lidu. Patronátní právo měli v Tuřanech Martinicové, kteří se zde často zúčastňovali církevních slavností. Předmětem mariánské úcty v Tuřanech je původně pozdně středověká dřevěná plastika Panny Marie (po roce 1500), poněkud rustikálněji pojatá, která byla v baroku obohacena o korunky a žezlo. V duchu barokní zbožnosti byla postupně zhotovena a darována kolekce šatiček, které ozdobily mince a svátostky.