Svatý Otec – František

Doporučujeme

 

Arcibiskup Dominik kardinál Duka OP

Fotogalerie farnosti

rajce.net | místo pro vaše fotografie

Jubilejní rok následovníků sv. Norberta – po stopách premonstrátů v našem regionu

Na začátku adventu 2020 bude zahájen Jubilejní rok, ve kterém premonstráti celého světa budou slavit 900 let od založení prvního kláštera v údolí Prémontré ve Francii. Zakladatelem byl sv. Norbert, jehož ostatky jsou dodnes uloženy a uctívány v Praze na Strahově, kam byly převezeny v 17. století; sv. Norbert je tak jedním z našich zemských patronů. A toto mimořádné výročí i připravovaný duchovní a kulturní program nás může v této době omezených kontaktů inspirovat k tomu, abychom se podívali i na náš kraj, na náš vikariát, a hledali stopy působení následovníků sv. Norberta.

Ostatně je to vedle františkánské a nyní i karmelitánské řeholní spirituality jeden z duchovních pramenů, ze kterého můžeme v tomto čase čerpat. Nestavíme dnes přece na „zeleném drnu“, ale můžeme se inspirovat těmi, kteří snášeli tíhu horka na vinici Páně a předešli nás na věčnost.

Znak Josefa Winkelburga – posledního probošta (s titulem opata) kláštera premonstrátek v Doksanech (*1715, †1796) nad vstupními dveřmi na mlýně v Sazené (1762)

 

 

PREMONSTRÁTSKÁ KMETINĚVES

Když se rozhlédneme po regionu, jedinou inkorporovanou farou, která patřila kdysi strahovským premonstrátům, je Kmetiněves, ves poblíž Velvar, s dnes již i přes velké úsilí chátrajícím a vyrabovaným kostelem sv. Václava – duchovní úhor. V roce 1674 zde byla obnovena farnost strahovskými premonstráty, a to pod patronací nedalekého kláštera premonstrátek v Doksanech. Zpočátku bylo spravované území veliké, a to včetně obce Charvatce a přilehlých vesnic, ale po roce 1680 se spravovaný okruh ustálil na obce Kmetiněves, Poštovice, Šlapanice, Hospozín, Ředhošť a Loucká. Ve starých pamětnicích čteme zápisy o dějinách farnosti i širšího okolí od poučených premonstrátských řeholníků – Urbana Vojty, Evermoda Volavky, Baltasara Horčičky a nakonec od Benedikta Forsta, který získal pro kostel obraz sv. Jana Nepomuckého od významného malíře Antonína Maulbertsche.

Majetek doksanských premonstrátek byl v pozdním baroku obrovský, na Velvarsku získaly i Sazenou, kde stojí dodnes pozoruhodná architektura mlýna s výpravným znakem doksanského opata Winkelburga nad vstupními dveřmi (1762). Doksanský klášter byl zrušen a komunita řeholních sester rozpuštěna v roce 1782; duchovní správu však stále vykonávali premonstrátští kněží ze Strahova.

Z těch posledních můžeme jmenovat P. Bedřicha Ludvíka Kafku O. Praem (*1909, †1974), který také podstatně vypomáhal v duchovní službě pro komunitu školských sester v Budeničkách, a zejména P. Zikmunda Vladimíra Sudíka O. Praem (*1884, †1957). Vladimír Sudík vstoupil do strahovského kláštera v roce 1905, v první světové válce působil jako vojenský duchovní a později jako farář v Konicích u Znojma a v Úhonicích u Prahy. Po návratu z koncentračního tábora Dachau významně spolupracoval při obnově tepelského premonstrátského kláštera – a to jako generální ředitel tepelského majetku – s Heřmanem Josefem Tylem. Po likvidaci mužských řeholních institucí v roce 1950 byl odsunut a až do své smrti v roce 1957 působil v Kmetiněvsi, a to jako poslední premonstrátský „sídelní“ duchovní; poté byla farnost administrována z Velvar.

 

STRAHOVSKÝ OPAT ANTONÍN SIGMUND STARÝ – RODÁK OD ZLONIC

Slánsko je také rodištěm Antonína Sigmunda Starého O. Praem (*1829, †1905), kterého lze rozhodně zařadit mezi nejvýznamnější strahovské opaty. Sigmund Starý se narodil patrně v Želevčicích, kde byl jeho otec šafářem na knížecím dvoře; i když konkrétní místo není zcela jasné, jeho narození je uvedeno ve zlonické matrice, zloničtí faráři si  jeho životní výročí, a to jako rodáka ze Želevčic, ve farní kronice připomínali. V roce 1856 byl Sigmund Starý vysvěcen na kněze a rovněž složil na Strahově řeholní sliby, působil mimochodem také jako profesor na reálce v Rakovníku. Za strahovského opata zvolen 25. 6. 1879 a v roce 1883 se stal dokonce generálním opatem celého řádu; je pochován v novorománské kapli na hřbitově v Praze–Nebušicích.

 

DVA PREMONSTRÁTI NA SLÁNSKU – ZE ŽELIVA A NOVÉ ŘÍŠE

A nebyl to jen Strahov, odkud přicházeli premonstráti do našeho kraje. Cyril František Foral  O. Praem (*1908, †1978) sice absolvoval noviciát na Strahově (1929), ale po třech letech se stal členem kanonie v Želivě, kde byl také vysvěcen na kněze (1934). O Cyrilu Foralovi, který učil rovněž na gymnáziu v Humpolci, píše i želivský opat Bohumil Vít Tajovský ve své vzpomínkové knize Člověk musí hořeti (2001), poznamenává, jak se Cyril často stýkal při žejdlíku piva s cestovatelem a spisovatelem Matějem Kudějem – přítelem Jaroslava Haška, a také zmiňuje jeho zatčení gestapem v lednu 1945. Po likvidaci řeholí a krátkém působení v Senožatech, a to již jako psychicky zlomený, se stal v roce 1951 na krátkou dobu duchovním správcem v Lánech a od roku 1953 administroval farnost Velvary. Nedařilo se mu však a v roce 1962 byl nakonec funkce administrátora zproštěn. Byl nucen pracovat v dělnických profesích, třeba jako slévač v kladenských ocelárnách. Závěr svého nelehkého života dožil v Kmetiněvsi, kde zemřel. Pražský arcibiskup František Tomášek vedl pohřební obřad při uložení rakve do hrobu za kněžištěm kostela sv. Isidora v Budeničkách u Zlonic. R.I.P.

Výraznější pastorační stopu na vikariátu zanechal Jan Gilbert Bednář O. Praem (*1914, †1998), který byl členem premonstrátské kanonie v Nové Říši. Tam byl také zatčen 29. 5. 1942 gestapem a uvězněn v koncentračních táborech (Osvětim, Buchenwald) společně s Heřmanem Josefem Tylem. Po roce 1945 působil v Brně–Zábrdovicích a později v letech 1946–1958 v Otročíně (okr. Karlovy Vary). Jako nepohodlný kněz byl přeložen v roce 1958 do Klobuk v Čechách, kde vedl duchovní správu až do konce svého kněžského působení. Pochován je na hřbitově v Lounech.

 

PŘIPOMÍNKA PŮSOBENÍ P. LUDOLFA CZERMINA O. PRAEM VE DRUŽCI

A přesuňme si i na Kladensko, do Družce, kam v roce 1938 přichází jako administrátor ze strahovské kanonie premonstrátů P. Ludolf Czermin O. Praem (*1900, †1943) – autor řady publikací asketického rázu (Za Kristem: Sedm postních a jedna velikonoční promluva, 1936), napsal publikaci o sv. Norbertu (1934) a byl redaktorem oblíbeného Kalendáře katolického duchovenstva, poslední svazek pod jeho vedením vyšel v roce 1944.

Ve Družci působil až do své předčasné smrti a jeho významnou památku připomíná rozměrný hluboký reliéf v předsíni kostela od sochaře Vojtěcha Suchardy (†1968); pochován je na řádovém hřbitově v Praze–Nebušicích.

 

CESTY K DALŠÍMU POZNÁNÍ A INSPIRACE PRO ROK 2021

Působení premonstrátů a premonstrátek z doksanského kláštera v našem kraji byla věnována konference Slánské rozhovory 2012. Zájemce se ve sborníku z kolokvia dočte nejen více o vztahu doksanských premonstrátek a našeho kraje, ale třeba i o základních principech premonstrátské spirituality (P. Filip Milan Suchán O. Praem). Ale informace o relativně nedávném působení dalších premonstrátů v regionu jsme se pokusili krátce doplnit až na této webové stránce.

Náhled sborníku ve formátu PDF

Pro naši farnost měla nepochybně význam nejen návštěva tepelského opata P. Filipa Zdeňka Lobkowicze O. Praem v našem kostele 25. 9.2016, ale i naše putování do Teplé za bl. Hroznatou o rok později – 24. 6. 2017. Nadcházející Jubilejní rok je tak i pro nás výzvou, třeba k návštěvě nedalekých premonstrátských Doksan. Samozřejmě řadu akcí, a to včetně velké výstavy, která bude zahájena na sklonku příštího roku, připravují strahovští premonstráti. Máme se na co těšit.

Představená kláštera v Doksanech sr. Alberta a tehdejší probošt kláštera P. Adrian Zemek O. Praem a klášter v Doksanech (2. 10. 2012), (foto Pavel Vychodil)